Namísto utahování opasků ve státní sféře si parlament na léto nechal poněkud problematické vyrovnání s církvemi. Na jedné straně slyšíme, že je potřeba šetřit, ale na druhé straně není problém najít miliardy na vyrovnání s církvemi a další mega projekty. Ne, že bychom se s církvemi neměli vyrovnat. To určitě ano, jen nastřelovaná čísla a postupy nevzbuzují mnoho důvěry.

Kromě velkých projektů však přichází vláda a parlament s malými kosmetickými úpravami systému, které však mohou znamenat pro běžného občana zásah do jeho peněženky v řádech tisíců korun ročně.

Dle zavedeného trendu západoevropských demokracií se stát snaží akutní ekonomicko-politicko-sociální krizi nebo její hrozbu odsunout co nejvíc do budoucna. Nebo aspoň za hranici příštích voleb. Dnes se podíváme podrobněji na některé změny v penzijním připojištění, které vstoupí v platnost 1.1.2013. Penzijní připojištění je pro stát nástroj, jak se zbavit odpovědnosti za výše důchodů a pro banky a penzijní fondy způsob, jak se rychle dostat k penězům. Penzijní fondy mohou být pro stát v dlouhodobém měřítku jak pozitivní, tak negativní.

V klasickém systému důchodového pojištění odvádějí občané peníze státu a ten z nich pak vyplácí důchody. Stát však dokáže hospodařit s extrémně nízkou efektivitou. Nic ho nemotivuje peníze v dlouhodobém horizontu zhodnocovat. Stát má také extrémně vyvinutý byrokratický aparát, který velkou část prostředků spotřebuje na vlastní provoz. Výhodou státu je nízká pravděpodobnost bankrotu. Ostatně i o Řeckém bankrotu se mluví již několik let a pořád nic. Bohužel je státní důchodový systém průběžný. To znamená, že stát vyplácí důchody podle toho, kolik má zrovna peněz a ne podle toho, kolik si lidé za svou práci zasloužili. Může se tak stát, že budete celý život pracovat a výhody z vaší tvrdé práce vysosá předchozí generace a na vás zbude utahování opasků.

Nestátní penzijní fondy vytvářejí jakéhosi prostředníka mezi státem a občanem. Občan půjčuje peníze penzijnímu fondu a ten je půjčuje státu (kupuje jeho dluhopisy). Státní dluhopisy jsou dobře úročeny a tím se peníze vkladateli zhodnocují. Pokud vše funguje tak jak má, je situace úplně stejná jako kdyby byl fond státní. Rozdíl je v tom, že soukromé fondy mají tendenci pracovat efektivněji. Jenže efektivita ještě nemusí znamenat dlouhodobé zhodnocení pro střadatele.

Jak u státního, tak u soukromého fondu existuje vysoké riziko rozdílné časové preference mezi střadatelem a managementem. Zatímco politik potřebuje zhodnotit své investice v horizontu volebního období, občan potřebuje zhodnotit své investice v horizontu desítek let. To samé nastává u soukromého fondu, jehož management je často odměňován podle aktuálního zhodnocení investic a snaží se marginalizovat dlouhodobá rizika.

V souhrnu jsou rizika u státního i soukromého fondu zhruba stejná. V ČR navíc budou do konce roku platit vcelku přísná pravidla na ochranu vkladů v penzijních fondech a k tomu štědrá státní podpora. Od prvního ledna se systém změní tak, že se do něj pravděpodobně už nevyplatí dávat peníze – sníží se státní příspěvek, zvýší se riziko.

Rozdíly mezi stávajícím systémem a novým systémem penzijního připojištění v kostce

Zdroj tabulky: http://www.spolek.biz/penzijni-pripojisteni-zmeny-od-1-1-2013/

Nová pravidla se vztahují na smlouvy uzavřené od 1.12.2012. Máte tak ještě pár měsíců šanci využít starý systém a ušetřit si na penzi pár tisíc navíc.