Americká herečka Juliette Lewisová je uznávaná jako jedna z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších herců své generace v Hollywoodu. Narodila se v Los Angeles jako dcera herce Geoffreyho Lewise. Koncem osmdesátých let začala hrát v televizních seriálech a také filmech.
Juliette Lewis
V devadesátých letech dokonce vzala nedotknutelné Winoně Ryderová, která dosud byla jako tajemná a jedinečná „princezna“ velké obrazovky.
Juliette Lewis a Brad Pit
Vše se změnilo, když Juliette Lewis vstoupil do kina a ukázal světu kultovní film dneška „Narozené vrahy“.
Sám Brad Pitt byl do ní blázen. Právě on na začátku své kariéry, předtím, než se stal mužem po kterém ženy nejvíce touží po celé planetě na Zemi, podporoval svojí oblíbenou partnerku. Později se však všechno změnilo. Pitt se stal nejen obdivovaným hercem, ale také nejlepším milencem a otcem světa a na Lewisovou diváci zřejmě zapomněli.
Juliette Lewis
Podívejte se, jak se život nejžádanější herečky v USA otočil o 180 stupňů.
V roce 1995 ve filmu Katharine Bigelow „Strange Days“ jste hrála rockovou zpěvačku. Kromě toho jste na setu zpívali písně s kapelou PJ Harvey. Řekni mi, byl to ten okamžik, kdy ses rozhodla stát se rokerkou?
Možná mi uvěříte nebo možná ne, ale psaní hudby a hraní v rockové kapele je má posedlost od téměř narození. Vždycky jsem chtěla být hudebníkem ale nakonec jsem začala kariéru jako herečka. Poté, co jsem se úplně vzdálila ve filmech, popřela jsem tyto sny o hudebním pódiu a rockové kapele. Pak jsem dostala návrh na Katharine, aby hrála ve svém filmu. Když jsem zpíval čísla PJ, najednou jsem si vzpomněla na to, co jsem od života opravdu chtěla. Ano, tak tento film a tato role byly jakousi pojistkou, tvůrčí kop.
Od té doby uplynulo 14 let a právě vydáváte čtvrté album. Věc se nazývá „Terra Incognita“, co to pro tebe znamená?
Juliette Lewis
Doslovně totéž jak to zní, neznámá země. Když jsem začal pracovat na tomto albu, všechno, co mě obklopovalo, bylo v nepořádku. Moje předchozí kapela The Licks se rozpadla, rozloučila jsem se s členy skupiny a neměla jsem tušení, co dělat dál. Byla chvíle, kdy jsem dokonce uvažoval o vzdávání hudby, protože se mi zdálo, že by nevypadlo nic dobrého nebo konstruktivního. Zavírala jsem se v mém bytu a nic neudělala. A po tak dlouhé době stagnace jsem se najednou posadil na klavír. Nikdy jsem se neskládala na klavíru, který stál proti zdi a byl špinavý. Tak se narodily první tři písně – „Vše je pro Boha“, „Ženské perzekuce“ a „Duch“. Každý z nich byl něco úplně jiného, než co jsem nahrával s The Licks. Méně rock v nich, více pop, divné rytmické změny atd. Tak to byla moje terra incognita. Abych to potlačila, musela jsem najít producenta, který bude vědět, jak se pohybovat v těchto písních. A tady jsem znovu pochybovala, protože jsem nějak vyrazil do kopce hledajícího správného člověka. Omar Lopez-Rodriguez (vůdce skupiny Mars Volta – RZ) se objevil skoro ze země, cítil mé klima a pomohl mi dokončit album.
Co je pro vás obtížnější – hraní na jevišti nebo ve filmech?
Juliette Lewis : To je spíše ošemetná otázka. Existuje mnoho rozdílů a nevím, co je složitější. Když hrajete ve filmu, existují situace, kdy za tři dny natočíte jednu scénu. Zaseknete se, když vstoupíte na plac musíte opakovat stejnou scénu znovu a znovu. A navíc, nejčastěji stejným způsobem, že najednou nebyl žádný drastický rozdíl v konstrukci postavy. Věřte mi, je to opravdu frustrující zážitek. S hudebním přehráváním, po druhé, po dvou letech hrajete tour, kde hrajete stejná čísla znovu a znovu. Situace je naprosto stejná, rozdíl spočívá v tom, že zpíváním nebo hraním na kytaru to musíte dělat tak různorodým způsobem, že by vás posluchači rádi poslouchali.
Juliette Lewis jedna z nejosobitějších amerických hereček současnosti
Ne opravdu. Je to škoda, protože mám takové srovnání baseballu, které dokonale odráží rozdíl mezi hraním a hudbou. Nyní je herec je hráč na bázi – rozhlédne, je závislá na mnoha lidí, režisér, producent, atd. Když jdete na jevišti, hrát koncert jsi quarterback – to je všude kolem jsou od vás, závisí i na tom, jak hrajete strana závisí na úspěchu není jen vy, ale celý tým.
Berete hudbu vážně?
Juliette Lewis: Velmi vážně. Za poslední dva roky i příliš vážně, protože jsem byla ještě na cestě. Ale po nedávných neúspěších, o kterých jsem se vám zmínila, jsem měl nějaký čas na to, abych o tom přemýšlela. Určitě budu tvořit nové album, ale ne tak vražedným způsobem.
