Tag Archives: Advokát

Soudní pře ohledně měření tepla v bytě na Slovensku

nejvyšší soud
Slovenské republiky
1Sžo 93/2007

ROZSUDEK VE JMÉNU SLOVENSKÉ REPUBLIKY

Nejvyšší soud Slovenské republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Igora Belka a z členů JUDr. Zdeňky Reisenauerovej a JUDr. Jany Henčekovej PhD. v právní věci žalobce: A., s. r. o., K., zastoupeného advokátem Mgr. J.K., K., proti žalovanému: Š.E.I., I. T., o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného č. 2471/2000/2006 ze dne 8.11.2006, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Trenčíně č. k. 11S 2 / 2007-36 ze dne 21.3.2007, takto
r o z h o d o l:
Nejvyšší soud Slovenské republiky rozsudek Krajského soudu v Trenčíně č. k. 11S 2 / 2007-36 ze dne 21.3.2007 p o t v r d z u j e.
Žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení n e p r i z n á v a.
O d ů v o d n e n i e:
Krajský soud v Trenčíně napadeným rozsudkem zamítl žalobu o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí č. 2471/2000/2006 ze dne 8.11.2006, kterým žalovaný potvrdil prvoinstanční rozhodnutí K.I. N. – Š.E.I. (Dále jen KI SEI) č. k. 259/1300/2006 ze dne 11.9.2006 o uložení pokuty žalobkyni v částce 50.000, – Kč za nesplnění povinnosti ve smyslu § 17 odst. 3 písm. b / zákona č. 657/2004 Sb. o tepelné energetice (dále jen zákon).

Soud tak rozhodl poté, co se ztotožnil se závěrem správních orgánů, že žalobce si v 114 případech neplní povinnosti udržovat a ověřovat měřidla ve smyslu § 17 odst. 3 písm. b / zákona .. Vycházel z gramatického výkladu, ve smyslu jehož slovo „zajistit“ znamená „postarat se o uskutečnění něčeho“, z čehož usoudil, že žalobce byl povinen nejen udělat jakousi přípravu na udržování a ověřování měřidel, ale udržování a ověřování měřidel i reálné uskutečnit. 2 1Sžo / 93/2007 Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce odvolání, ve kterém namítal nesprávného právní posouzení věci a rozsudek navrhl změnit a rozhodnutí žalovaného i prvostupňového správního orgánu zrušit. Trval na tom, že napadené rozhodnutí není v souladu s § 35 odst. 1 písm. b / zákona, jelikož předmětná pokuta není uložena za porušení povinnosti formulované v § 17 odst. 3 písm. b / zákona jako porušení povinnosti „zajistit pořízení, zapojení, udržování a ověřování stanovených měřidel na měření proteklého množství teplé užitkové vody (dále jen TUV) spotřebované konečným spotřebitelům v souladu se zvláštním předpisem „, ale za porušení“ povinnosti “ udržovat a ověřovat tyto stanovená měřidla. Poukázal i na zjištění uvedené v bodě 3 protokolu č. 4/099/06 o výsledku kontroly, podle kterého „Kontrolovaný subject zajistil obstarání, zapojení, udržování a ověřování stanovených měřidel … „,z čehož vyvodil, že i samotný správní orgán jednak konstatoval splnění povinnosti v podobě definované zákonem a zároveň konstatoval porušení takové povinnosti, jakou zákon neukládá. Podle jeho názoru formulaci „zajistit udržování a ověřování „nelze ztotožňovat s formulací“ udržovat a ověřovat „. Kromě toho tvrdil, že se o uskutečnění udržování a ověřování měřidel postaral, ale jeho péče směřující k ověření a udržování měřidel byla zmařena jednáním jednotlivých vlastníků bytů, proto by neměl být smyslu platného zákona sankcionován ze strany správních orgánů. Poukázal také na čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky a nález Ústavního
soudu České republiky z 31.10.2001 č. II. ÚS 58/2001, podle kterého státní orgány nejsou oprávněny jednat, pokud je k tomu nezmocní zákona a pokud jednají, jsou povinné jednat pouze způsobem, který ustanovil zákon. Žalovaný správní orgán ve své kasační žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. Trval na tom, že napadené rozhodnutí je v souladu s § 35 odst. 1 písm. b / zákona a poukázal na to, že v protokolu č. 4/009/06 z 23.5.2006 v bodě 3 se mimo jiné uvádí i to,
že „uvedená měřidla nebyly vyměněny“. To znamená, že odběratel, který rozpočítává teplo konečným spotřebitelům zajistil obstarání a zapojení stanovených měřidel, tak je nelogické, aby správní orgán uvedl, že i tato povinnost vyplývající z ustanovení § 17 odst. 3 písm. b / zákona nebyla kontrolovaným subjektům splněna. Tvrdil, že konstatování žalobce je vytržené z kontextu bodu 3
protokolu a nepředstavuje skutečnosti zjištěné kontrolou. K objasnění uvedl, že v bodě 3 protokolu jsou uvedeny skutečnosti, které zjistil při plnění ustanovení § 17 odst. 3 písm. b / zákona, jak postupuje kontrolovaný subjekt při udržování a ověřování stanovených měřidel.

Zdůraznil, že žalobce nezpochybnil ani nevyvrátil počet stanovených měřidel – 114, které nevyhovují platným předpisům, důkazem čehož je podepsání protokolu č. 4/099/06 jednatelkou společnosti (kde je uveden nedostatek spolu s uloženými opatřeními k jejich odstranění) jakož i opatření přijatá společností z 31.5.2006 a je tedy logické, že se jedná o zajištění udržování a ověřování stanovených měřidel tak, jak je to uvedeno v bodě 2 opatření k odstranění závad z 31.5.2006 zaslaných kontrolovaným subjektům ve smyslu protokolu, ve kterém uvedl, 3 1Sžo / 93/2007 že dodavatelským způsobem objednal výměnu všech měřičů, u nichž vypršela platnost ověření. Žalovaný upřesnil, že ze strany kontrolovaného subjektu jde o povinnost zajistit udržování a ověřování stanovených měřidel a ne o výkon této činnosti kontrolovaným subjektem; to znamená, že objednání úkonu není splnění povinnosti podle § 17 odst. 3 písm. b / zákona. Nejvyšší soud České republiky jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 OSŘ) prozkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Ze spisu soudu prvního stupně tak z správního spisu žalovaného
vyplývá, že dne 25.4.2006 provedli u žalobce inspektoři KI Sei kontrolu dodržování vybraných ustanovení zákona. Podle protokolu č. 4/099/06 o výsledku kontroly z 23.5.2006 bylo zjištěno, že žalobce si v 114 případech neplní povinnost ve smyslu § 17 odst. 3 písm. b / zákona – udržovat a ověřovat měřidla a také neměl v roce 2005 podepsanou smlouvu o dodávce a odběru tepla, čímž porušil § 19 odst. 1 zákona. Inspektor KI Sei žalobci uložil v souladu s § 65 odst. 11 zákona č. 656/2004 Sb. o energetice a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. 656/2004 Sb.) povinnost přijmout opatření k odstranění zjištěných závad a nedostatků a jejich příčin a přeložit je orgánu kontroly do 31.5.2006 jakož i předložit orgánu kontroly zprávu o splnění přijatých opatření k odstranění zjištěných závad a nedostatků a jejich příčin do 31.8.2006. Protokol za žalobce podepsali jednatelka a ředitelka společnosti. Listem zn. 269/06 z 31.5.2006 zaslal žalobce KI SEI opatření k odstranění zjištěných závad, v nichž zdůvodnil nesplnění povinnosti ve smyslu § 19 odst. 1 zákona a k povinnosti vyplývající z § 17 odst. 3 písm. b / zákona uvedl, že věnuje soustavnou pozornost obstarání, zapojení, udržování a ověřování určených měřidel a výměnu vodoměrů zajišťuje dodavatelsky. Tvrdil, že jeho certifikovaní partneři se v případě nepřístupných bytů znovu vícekrát pokoušejí dostat do bytů a z celkového počtu 4711 ks stanovených měřidel ještě 114 ks nevyhovuje platným předpisům; v těchto případech bude konečným spotřebitelům rozeslána do konce května 2006 žádost o zpřístupnění bytů pod hrozbou vyměření pokuty. Konstatoval, že mnohé byty jsou dlouhodobě neobydlené a je předpoklad, že 100% úspěšnost při výměně nelze dosáhnout. Na oznámení o zahájení správního řízení č. 144/1300/2006 z 5.6.2006 o uložení pokuty podle § 35 zákona za nesplnění povinnosti podle § 17 odst. 3 písm. b / zákona reagoval dopisem zn. 289/06 z 13.6.2006, ve kterém označil důkazy svědčící o splnění povinnosti podle zákona. Uvedl, že všem 114 konečným spotřebitelům byly zaslány výzvy pod hrozbou pokuty od žalovaného, aby se u společnosti přihlásili za účelem výměny vodoměrů, ale do 13.6.2006 se přihlásili jen 24. Poukázal na smlouvu o výkonu správy, podle níž jsou vlastníci bytů povinni umožnit přístup do bytu za účelem opravy, zjištění spotřeby vody, tepla a pod. a na § 17 odst. 5 písm. a / a b / zákona, přičemž jen inspekce může uložit pokutu za porušení § 17 odst. 5 zákona. KI SEI rozhodnutím č. j. 155/1300/2006 z 27.6.2006 uložil žalobci pokutu ve výši 75.000, – Kč ve smyslu § 65 odst. 8 písm. d / zákona č. 656/2004 Sb. a § 35 odst. 1 písm. b / zákona, které rozhodnutí na odvolání žalobce žalovaný 4 1Sžo / 93/2007 rozhodnutím č. j. 1704/2000/2006 z 14.8.2006 zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu
orgánu na nové přejídání a rozhodnutí. Následně KI Sei dne 18.8.2006 vydal další oznámení o zahájení správního řízení a rozhodnutím č. j. 259/1300/2006 ze dne 11.9.2006 uložil žalobci pokutu
v částce 50.000, – Kč ve smyslu § 65 odst. 8 písm. d / zákona č. 656/2004 Sb. a § 35 odst. 1 písm. b / zákona za porušení povinnosti kontrolovaného subjektu, který jako odběratel, který rozpočítává teplo konečným spotřebitelům, v 114 případech neplní povinnost ve smyslu § 17 odst. 3 písm. b / zákona – udržovat a ověřovat určeny měřidla k měření průtoku TUV spotřebované konečným spotřebitelům v souladu se zvláštními předpisy. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že žalobce nepřijal žádné konkrétní úkoly, kdy v konkrétním domě bude splněna povinnost podle § 17 odst. 3 písm. b / zákona – zajistit pořízení, zapojení, udržování a ověřování stanovených měřidel a v případě odepření bytů do určeného termínu stanovit konkrétní úkol, kterou by se zpřístupnění bytů zajištěno (Např. § 14 odst. 1 až 4 zákona č. 182/1993 Sb.). Na odvolání žalobce žalovaný napadené rozhodnutí v prvním stupni potvrdil a v odůvodnění mimo jiné poukázal také na ustanovení § 8 písm. a / a § 11 odst. 3 zákona č. 182/19993 Sb., Ve smyslu kterých má vlastník bytu povinnost umožnit na požádání oprávněné osobě vstup do bytu za účelem montáže a údržby zařízení na měření spotřeby a v případě, že si tuto povinnost vlastník neplní, má žalobce možnost obrátit se na soud. V řízení nebylo sporné a žalobce to ani nezpochybnil, že v kontrolovaném období v 114 případech stanovená měřidla nevyhovovaly platným předpisům, protože uplynula doba platnosti jejich ověření. Úkolem odvolacího soudu bylo posoudit, zda krajský soud nepochybil, když postup žalovaného, ​​kterým byla žalobci uložena pokutu ve výši 50.000, – Kč za neplnění povinnosti zajistit udržování a ověřování určených měřidla k měření průtoku TUV spotřebované konečným spotřebitelům vyplývající z § 17 odst. 3 písm. b / zákona považoval za souladný se zákonem. Nejvyšší soud České republiky po seznámení se s obsahem ve správném řízení provedeného dokazování a po přezkoumání napadených rozhodnutí
správních orgánů tak soudu prvního stupně, se ztotožnil se skutkovými a právními závěry, ke kterým dospěly správní úřady, tak soud prvního stupně a jelikož žalobce v odvolání neuvedl žádné další důkazy nebo skutečnosti, se kterými by se žalovaný nevypořádal a které by nasvědčovaly jinému závěru, než byl ustálený, dospěl k závěru, že krajský soud nepochybil, když žalobu jako neopodstatněnou zamítl Podle § 17 odst. 3 písm. b / zákona dodavatel, který dodává teplo na vytápění a současně i na přípravu teplé užitkové vody a který rozpočítává množství tepla dodaného na přípravu teplé užitkové vody konečnému spotřebiteli, nebo odběratel, který rozpočítává množství tepla dodaného na vytápění a současně rozpočítává i množství tepla dodaného na přípravu teplé užitkové vody konečnému spotřebiteli, je povinen zajistit pořízení, zapojení, udržování a ověřování stanovených měřidel na měření 5 1Sžo / 93/2007
proteklého množství teplé užitkové vody spotřebované konečným spotřebitelům v souladu se zvláštním předpisem. Podle § 35 odst. 1 písm. b / zákona inspekce uloží pokutu od 50 000 Kč do 500 000 Kč za porušení povinností vyplývajících z § 10 odst. 2, § 12 odst. 6, § 15 odst. 1 a 2, § 17 odst. 1, 2 a 3, § 18 odst. 1, 2 a 3, § 19 odst. 2 a 3, § 21, § 24 odst. 3, § 25 odst. 2 a odst. 3 písm. a), § 26 odst. 3, § 33 odst. 4 a 5 a § 36 odst. 7 a 9.
Vycházeje z účelu zákona, kterým je mimo jiné úprava podmínek podnikání v tepelné energetice a úprava práv a povinností účastníků na trhu s teplem, využitím gramatického a logického výkladu ustanovení § 17 odst. 3 písm. b / zákona ukládajícího povinnost zajistit pořízení, zapojení, udržování a ověřování stanovených měřidel k měření průtoku teplé užitkové vody spotřebované konečným spotřebitelům v souladu se zvláštním předpisům, lze důvodně dospět k závěru, že žalobci jako odběratele, který rozpočítává množství tepla dodaného na vytápění a současně rozpočítává i množství tepla dodaného na přípravu teplé užitkové vody konečnému spotřebiteli, bylo provést všechny potřebné a nezbytné úkony k tomu, aby se udržování a ověřování měřících zařízení nejen provádělo ale nakonec i skutečně realizovalo. Ze zákona nevyplývá, že tuto činnost musí příslušné
subjekty vykonávat osobně, ale mohou tak učinit dodavatelským způsobem prostřednictvím dalších subjektů – certifikovaných partnerů; v konečném důsledku však ve smyslu citovaného ustanovení odpovídá za její zrealizování (nebo neprovedení) odpovídá tento subjekt – odběratel. Nesplnění této povinnosti (v 114 případech) konstruované na principu objektivní odpovědnosti, mělo důvodně za následek uložení sankce stanovené v zákoně v § 35 odst. 1 písm. b /, proto neobstojí námitka žalobce vytýká rozpor s čl. 2 odst. 2 zákona č. 460/1992 Sb. – Ústavy České republiky, podle kterého státní orgány mohou jednat pouze na základě ústavy, v její mezích a rozsahu a způsobem, který stanoví zákon. Stejně se odvolací soud neztotožnil s námitkou, že pokuta byla uložena za nesplnění povinnosti „udržovat a ověřovat“ stanovená měřidla, dokud zákon vyžaduje povinnost „zajistit udržování a ověřování ……. „, protože ze samotného výroku rozhodnutí z 11.9.2006 uvádějícího konkrétně ustanovení § 17 odst. 3 písm. b / jakož i body tohoto rozhodnutí vyplývá a zdůraznil to i žalovaný, že v daném případě šlo o porušení povinnosti „zajistit“ udržování a ověřování stanovených měřidel a tudíž se nevyžadoval výkon této činnosti (udržování a ověřování) samotným kontrolovaným subjektem. Z uvedených důvodů nepovažoval odvolací soud důvody žalobce uvedené v odvolání za způsobilé zpochybnit věcnou správnost rozsudku krajského soudu a proto ho podle § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.
Protože žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný soud mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v souladu s ustanovením § 224 odst. 1 OSP ve spojení s § 250k odst. 1 OSP nepřiznal. 6 1Sžo / 93/2007
POUČENÍ: Proti tomuto rozsudku opravný prostředek není přípustný.
V Bratislavě, dne 29. dubna 2008
JUDr. Igor Belko, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Ľubica Kavivanovová
originál: zde
1
0
Méně reklamy? Zaregistrujte se! – Žádná vyskakovací okna!
31.08.12 20:13

Nejvyšší soud 8Sžo / 149/2009
Slovenské republice
R O Z S U D O K
V M E N E S L O V E N S K E J R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud Slovenské republiky v Bratislavě, v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Babiaková, CSc. a členy senátu JUDr. Aleny Adamcové a Mgr. Petra Melicher, v právní věci žalobce: R. T., A., se sídlem H. 5, B. proti žalovanému: Státní energetická inspekce, se Hurbanova 59, Trenčín v řízení o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného č.j. 1848/2000/2007 ze dne 25. června 2007, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Bratislavě č.k. 2S195 / 07-65 ze dne 11. února 2009, takto r o z h o d o l:
Nejvyšší soud Slovenské  republiky rozsudek Krajského soudu v Bratislavě
č.j. 2S195 / 07-65 ze dne 11. února 2009, p o t v r d z u j e.
Žalobci p r i z n á v a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 61,36 Eur, které
je povinen žalovaný zaplatit do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám právního zástupce
žalobce.
O d ů v o d n e n i e: 2 8Sžo / 149/2009
Napadeným rozsudkem krajský soud podle § 250j odst. 2 písm. d / občanského soudního řádu (dále jen „O.s.p.“) pro nedostatek důvodů zrušil rozhodnutí žalovaného č. j. 1848/2000/2007 ze dne 25. června 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, Krajského inspektorátu Bratislava č.j. 160/1400/2007 ze dne 16. května 2007, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 180 000 Kč za porušení § 15 odst. 1 písm. a / a podle § 35 odst. 1 písm. b / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice. V důvodech rozsudku krajský soud konstatoval, že ve správním řízení se žalovaný tak správní orgán prvního stupně důsledně neřídili ust. § 46 a 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení, kdy nebylo zřejmé, který předpis by měl určovat kvalitu teplé užitkové, tedy zda se mělo použít ust. § 2 odst. 3 nebo § 2 odst. 4 Vyhl. Ministerstva hospodářství Slovenské republiky č. 152/2005 CFU a že námitka žalobce ohledně nepreskúmateľnosti rozhodnutí správních orgánů z důvodu, že tyto neuvedly důvody jako vyhodnotili zákonem stanovené kritéria pro stanovení výše pokuty, neboť při uložení pokuty nepostupovaly v souladu s ust., § 66 odst, ​​3 zákona č. 656/2004 CFU o energetice a § 35 pds. 3 zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice. Zároveň krajský soud uvedl, že žalovaný neuvedl jako vyhodnotil závažnost a čas trvání porušení povinností a že správná úvaha při ukládání sankce nemůže být nahrazena svévolí správního orgánu. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, v němž uvedl, že napadá rozhodnutí krajského soudu z důvodů, že žalobce nezpochybnil z jeho strany prokazatelně zjištěno porušení závazně určených hodnot pro kvalitu teplé užitkové vody podle § 2 odst. 3 Vyhl. 152/2005 CFU, což vyplynulo z měření provedených zařízením
COMET L 0121 pomocí snímače NS151-2 / E ve dnech 7. února 2007 až 8. února 2007 od 09 00 do 09 30 hod. v půlhodinových intervalech a z nichž byl zjištěn rozsah teplot od 30,1 0 C do 43,2 0 C na stupačkách a podle naměřených hodnot teplé vody u konečného spotřebitele, které byly naměřeny v rozmezí 38,5 0 C až 40,8 0 C a čím byl porušen žalobcem § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU a naměřené hodnoty nebyly souladu s § 2 odst. 3 Vyhl. č. 152/2005 CFU a důkazem porušení zákona žalobcem byl i dopis žalobce adresovaný místnímu úřadu v Bratislavě – Rači ze dne 24. dubna 2007, jakož i žádosti a reklamace vlastníků bytů N. 2 až 10 na nedostatečnou výšku teploty teplé užitkové vody. Žalovaný je toho názoru, 3 8Sžo / 149/2009 že zajistil dostatečné množství důkazů, které prokazují, že pokuta ve výši 180 000 Kč byla uložena v souladu s ust. § 35 odst. 1 písm. b / zákona č. 657/20074 CFU a byla v plném rozsahu přiměřená a byla uložena ve spodní hranici možného rozpětí 50 000 Kč až 500 000 Kč a že mu není znám žádný právní předpis, který by byl povinen aplikovat při prokazování a ukládání výše pokuty, resp. který by určoval hranice výše uložení pokuty, pokud je pokuta uložena v rámci rozpětí stanoveného zákonem. Žalovaný uvedl, že kontrolu prováděl na základě zákona č. 656/2004 CFU o energetice a na základě pověření č. 89/1400/2007 ze dne 8. března 2007 dostatečným způsobem prokázal porušení § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU, za kterou uložil žalovanému přiměřenou sankci. Na základě toho považoval své rozhodnutí za zákonné a správné. Navrhl aby odvolací soud rozhodnutí krajského soudu č. 2S / 195 / 07-65 z 11. února 2009 změnil tak, že žalobu žalobce v plném rozsahu zamítne.  Žalobce v písemném kasační navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Podle jeho názoru jde o zjevné logické rozpory, zda žalobce porušil ust. § 2 odst. 3 nebo § 2 odst. 4 Vyhl. 152/2004 CFU, protože bylo zřejmé, že bytové domy na N. 2-10 nebyly v době provedení kontroly hydraulicky vyregulovány. Žádal potvrdit napadený rozsudek krajského soudu a přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud odvolací (§ 10 odst. 2 O.s.p.) zkoumal rozsudek krajského soudu jako i řízení, jež mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného nelze přiznat úspěch. Odvolací soud rozhodl bez nařízení odvolacího jednání ve smyslu ustanovení § 250j odst. 2, § 214 odst. 2 O.s.p. s tím, že den vyhlášení rozhodnutí byl zveřejněn minimálně pět dnů předem na úřední desce a na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.supcourt.gov.sk a byl veřejně vyhlášen dne 18. března 2010 (§ 156 odst. 1 a 3 O.s.p.). Předmětem soudního přezkumného řízení je přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného č. j. 1848/2000/2007 ze dne 25. června 2007, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní energetické inspekce, Krajského inspektorátu Bratislava č.j. 160/1400/2007 ze dne 16. května 2007, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 180 000 Kč za porušení § 15 odst. 1 písm. a / a podle § 35 odst. 1 písm. b / zákona č. 657/2004 CFU 4 8Sžo / 149/2009 o tepelné energetice. Porušení zákona spočívalo v tom, že v období od 1. ledna 2006 do 28. února 2007 jako výrobce a dodavatel tepla nedodával teplo v určeném čase a v určené kvalitě do bytu konečného spotřebitele A. L., N. 4 B., čímž porušil § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice, za což mu byla uložena pokuta podle § 35 odst. 1 písm. b / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice ve výši 180 000 Kč. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že žalobce nedodával ke konečnému spotřebiteli teplou užitkovou vodu v souladu s ust. § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice, ale žalobce namítal výši uložené pokuty, která se mu jevila jako nepřiměřená vzhledem ke struktuře zapojení soustavy rozvodů teplé vody a vzhledem k majetkové vztahy k jejím jednotlivým úsekům teplovodního potrubí, jakož i na nedostatek důvodů napadeného rozhodnutí tak prvostupňového rozhodnutí. Nejvyšší soud České republice konstatuje, že se ztotožňuje se skutkovými a právními závěry krajského soudu, který správně poukázal na to, že ve správním řízení bylo porušení § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice žalobci prokázáno, avšak v souvislosti s ust. § 2 odst. 3 vyhl. 152/2005 CFU, přičemž správní orgány se nezoberali námitkami žalobce, že domy na N. ul. č. 2 až 10 nebyly v době dodávek teplé užitkové vody, kdy se uskutečnilo měření teplot dodávané vody hydraulicky vyregulovány a bylo tedy třeba zkoumat, zda kvalita teplé užitkové vody splňuje smluvně dohodnuté parametry ne u konečného spotřebitele, ale na odběrném místě, kterým se v daném případě  rozumělo podle § 2 písm. o / zákona č. 657/2004 CFU smluvně dohodnuté místo, na kterém je umístěno stanovené měřidlo na měření množství dodaného tepla pro jednoho odběratele a dohodnuté mezi dodavatelem a odběratelem. Podle čl. V bod 1 a 9 smlouvy č. X. uzavřené mezi žalobcem jako dodavatelem a vlastníky bytů a nebytových prostor N. 2-10 jako odběrateli bylo toto místo dohodnuto tak, že místem předání teplé vody, místo kde teplá voda prochází ze soustavy rozvodných zařízení prodávajícího (žalobce) do soustavy rozvodných zařízení kupujícího (vlastníků bytů a nebytových prostor N. 2-10). V tomto místě měla mít teplá voda podle smlouvy sjednané parametry, tj teplotu od 45 0 C do 55 0 C. Z kontrolních měření však vyplynulo, že 5 8Sžo / 149/2009 tyto se uskutečnily na výtoku u konečného spotřebitele a na stupačkách ke konečnému spotřebiteli. Z administrativního spisu soud dále zjistil, že správní orgán učinil ve věci dokazování, z něhož vyplynulo, že u konečné spotřebitelky (stěžovatelky) p. A. L., N.H. 4, B. bylo na základě protokolu o kontrole č. 4/004/2007 zjištěno, že v kontrolovaném období 1. ledna 2006 až 28. února 2007 byly naměřeny hodnoty teplé užitkové vody v rozmezí od 38,5 0 C až 40,8 0 C a na přívodním potrubí v rozmezí od 30,1 0 C do 43,2 0 C. Na základě protokolu dospěl k závěru, že žalobce porušil ust. § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice a na základě toho začal dne 16. dubna 2007 správní řízení s žalobkyní výsledkem jehož bylo rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu č.j. 160/1400/2007 o uložení pokuty podle § 35
odst. 1 písm. b / zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice, za porušení § 15 odst. 1 písm. a / zákona č. 657/2004 Z.z .. Při ukládání pokuty správní orgán prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že nižší částku pokuty ze stanoveného rozpětí uložil berouce v úvahu závažnost a dlouhodobý čas trvání porušování stanovené povinnosti.
Z administrativního spisu soud dále zjistil, že žalobce namítal skutečnost, že správní orgán prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, jelikož se na něj nevztahuje ust. § 2 odst. 3 Vyhl. č. 152/2005 CFU, ale § 2 odst. 4 citované vyhlášky, protože dům na N. 2-10 nebyl hydraulicky seřízení, což vyplynulo iz posudku, který byl předán prvoinstančnímu orgánu a se kterým se ani správní orgán prvního stupně a ani žalovaný žádným způsobem nevypořádali, přestože z něj vyplynulo, že žalobce vykonal vše, co bylo v jeho možnostech, aby teplá voda dosahovala parametry dané § 2 odst. 3 Vyhl. 152/2005 Z.z .. Z vyjádření autorizovaného stavebního inženýra I .. J. S. ze dne 1. března 2007 vyplynulo, že dům N. 2-10je zásobován z rozvodné větve č. 1 a nachází se na konci přičemž mu předcházejí domy N. 22-30 a N. 12-20 a nejdou se z nich oddělit funkce vnitřních a veřejných rozvodů teplé užitkové vody a příčinou nedostatečných teplot je nevyváženost a neřízeného cirkulačních průtoků. Dále z něj vyplynulo, že v okruhu B. nemá dodavatel tepla plnou kontrolu nad rozvodnou soustavou teplé užitkové vody, přičemž vlastníci objektů s průběžnými rozvody ze zákona o energetice nemají odpovědnost za dodávku tepla a teplé 6 8Sžo / 149/2009 užitkové vody do ostatních objektů a že správce bytového domu vyčerpal všechny technické možnosti, které mohl uplatnit na zařízeních domu N.H. 2-10, aby dosáhl udržení dostatečné teploty teplé užitkové vody. Vzhledem k rozsahu provedeného dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem krajského soudu, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci a proto správně pro nedostatek důvodů zrušil rozhodnutí žalovaného č. j. 1848/2000/2007 ze dne 25. června 2007 a rozhodnutí Státní energetické inspekce, Krajského inspektorátu Bratislava č.j. 160/1400/2007 ze dne 16. května 2007, když ani z jednoho rozhodnutí nebylo zřejmé, který ustanovení předpisu používat administrativní orgány při porušení povinnosti žalobce, tedy, či použili ust. § 2 odst. 3 nebo § 2 odst. 4 Vyhl. 152/2005 CFU a které z těchto ustanovení se vztahovalo na žalobce a že námitka žalobce ohledně nepreskúmateľnosti rozhodnutí správních orgánů z důvodu, že tyto neuvedly důvody jako vyhodnotili zákonem stanovená kritéria na stanovení výše pokuty, neboť při uložení pokuty nepostupovaly v souladu s ust ,. § 66 odst. 3 zákona č. 656/2004 CFU o energetice a § 35 pds. 3 zákona č. 657/2004 CFU o tepelné energetice. Zároveň se odvolací soud ztotožnil s krajským soudem v tom, že žalovaný neuvedl jako vyhodnotil závažnost a dobu trvání porušení povinností, pokud vůbec k porušení povinnosti ze strany žalobce došlo a že v rámci správní úvahy při ukládání pokuty neuvedl, jaké skutečnosti bral při jejím uložení v úvahu, přičemž v rámci této úvahy měl zohlednit všechny relevantní podklady a tedy i vyjádření autorizovaného stavebního inženýra I .. J. S. ze dne 1. března 2007. Podle ustálené judikatury soudů jednajících při přezkoumání rozhodnutí správních orgánů nemůže být správná úvahu při určení výše sankce z určeného rozpětí nahrazena svévolí správního orgánu tak, jak to udělal žalovaný. Správní orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 34 odst. 5 citovaného zákona). Podle § 46 citovaného  zákona rozhodnutí musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí ho vydáno orgánem k tomu příslušným, vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a musí obsahovat předepsané náležitosti, což však v tomto případě splněno nebylo. Pokud jde o námitku žalovaného ohledně skutečnosti, že krajský soud nesprávně 7 8Sžo / 149/2009 rozhodl, jelikož rozhodnutí je dostatečně odůvodněno, že žalobce porušil závazně určeny hodnoty pro kvalitu teplé užitkové vody podle § 2 odst. 3 Vyhl. 152/2005 CFU , Což vyplynulo z měření provedených ve dnech 7. února 2007 do 8. února 2007, tak tyto byly zjištěny u konečného spotřebitele a ne na místě přechodu teplé užitkové vody z jednoho systému do druhého systému, tedy toto bylo místo dodání teplé užitkové vody, kde mělo být provedeno měření parametrů teplé užitkové vody a pouze v tom případě, pokud by tyto neodpovídaly parametrem dohodnutým ve smlouvě mezi dodavatelem a odběratelem, by mohlo dojít ze strany dodavatele k porušení smluvních podmínek. Z rozhodnutí žalovaného, ​​tak prvostupňnového správního orgánu však není zřejmé,

Advokátní kancelář Praha 6

Potřebujete poradit se smlouvou, dědictvím či rozvodem? Nejen s těmito dotazy se můžete obrátit na advokátní kancelář  ŠENKÝŘ PÁNIK. Tým právníků a advokátů s dlouholetými zkušenostmi vám poskytne své  maximální snahu vyřešit jakýkoliv případ ve váš prospěch.  Moderní advokátní kancelář Praha sídlí na Praze 6 a poskytuje právní služby jak podnikatelům, tak  fyzickým osobám. Komplexní právní služby zajišťujeme ve všech oborech práva. Provádíme převody nemovitostí a advokátní úschovy. Advokátní kancelář ŠENKÝŘ PÁNIK je součástí mezinárodní advokátní kanceláře COTTYN, může tedy rychle a efektivně poskytnout právní služby po celé Evropě (Belgie, Polsko, Rakousko, Slovensko, Ukrajina).  Krédem advokátní kancelář v Praze je dostatek času pro každého klienta, respektování jeho názoru na problém a vytvoření atmosféry vzájemné důvěry. Právní služby může ŠENKÝŘ PÁNIK, advokátní kancelář s.r.o. poskytnout také v anglickém, ruském a německém jazyce.