Jako děti jsme zimní období považovali za nejlepší. Nebylo jen kvůli Vánocům a dárkům, ale hlavně proto, že zimní radovánky ve sněhu nás velmi bavili. Aktivit jsme našli spoustu. Stavěli jsme s kamarády sněhuláky, dělali jsme sněhově andílky, chodili jsme bruslit na rybník, také jsme hráli koulovanou a především jsme se sáňkovali. Každý den jsme ze školy přišli domů co nejrychleji, ani jsme se nestačili najíst, a už jsme táhli sáňky na kopec. Škoda jen, že byla rychle tma a my museli domů.

Dnes už jsme dospělí, ale sáňkování nás stále baví. Proto jsme uspořádali událost, kterou jsme pojmenovali, sjeď kopec na čemkoli. Hodnotí se vzhled a funkčnost sněhového vozidla, styl jízdy a časový dojezd. Událost se pořádá již několik let a za tu dobu se na sněhové dráze vystřídalo mnoho zajímavých sněhových vozidel. Někteří jezdí v kánoích, někdo dává přednost nafukovacím člunům, už tu byli i jezdci, kteří se svah pokusili sjet v hrncích, na kanystrech a podobně. Většina soutěžících dává přednost klasickým sáňkám po domácky upravených do podoby auta, mimozemského plavidla a do podoby známých lodí, jako je Titanik. Pro jezdce jsou připraveny poháry. Ti kteří svah překonají v nejlepším čase, jsou připraveny putovní poháry, do kterých je vyryté umístění. Pro ostatní jsou připraveny malé památeční pohary. Ne každé vozidlo vždy do cíle dojede v podobě, ve které vyjelo, proto zde asistují i zdravotníci. Každý rok je velice zábavný a všichni se těšíme, jak opadne ten letošní.

Více info najdete zde: http://www.poharylevne.cz/

Rádi chodíme na procházky na místní hřiště, kde se často hraje fotbal. Posadíme se na lavičku, sledujeme fotbalové utkání, fandíme našemu týmu a relaxujeme při pěkném počasí. Blížilo se fotbalové utkání s týmem s vedlejší vesnice. Dravci, jak si s oblibou říkají, jsou velmi vyrovnaným soupeřem a zápas až do konce není nikdy jistý. Pro tento zápas se nechali vyrobit zcela nové poháry. Nikdo nechtěl použít putovní pohary, na tak napínaví zápas. Putovní poháry, které by museli brzy vracet a tak se koupili poháry, pro každého z vítězného družstva jeden.

Poháry měli vyryté datum zápasu a byli zdobené fotbalovým míčem. V den utkání se přišlo podívat mnoho lidí. Tribuny byli plné a všichni nedočkavě čekali, jak to všechno dopadne a kdo si vlastně poháry odnese. Týmy se pozdravili a začalo se hrát. Na první pohled bylo vidět, jak se oba soupeři pustili do hry a chtějí vyhrát. Pohary chtěli získat oba týmy, ale ne za každou cenu. Dbali na to, aby se nikdo nezranil, hráli čistě a férově.
Z tribun se ozývali výkřiky radosti i zklamání, všichni tleskali a povzbuzovali hráče. Všichni jsme se do hry tak zadívali, že nám nepřišlo, že už je konec. Dravci nás porazili 3:2, nebyli jsme zklamaní, byli jsme pyšní na to, jak jsme utkání odehráli. Poháry si odnesou Dravci, ale příště poháry získáme my.

Žáci pátých a sedmých tříd jsou každoročně zváni do sousedící vesnice na turnaj ve vybíjené. Třídy pozvání vždy velice rádi přijmou a slibují si, že i letošní rok, si z turnaje odvezou vítězné poháry. Tyto levné poháry, které školy každý rok kupují, se již osvědčili, jsou kvalitní a žáci si je velice oblíbili. Levné poháry si může dovolit každý a navíc skvěle vypadají.
V den turnaje má zbytek tříd volný program. Čas mohou trávit na školních počítačích, dívat se na naučné filmy, zajít si do knihovny, mohou trávit čas na školním hřišti, nebo si vymyslet vlastní aktivitu. Jen pár žáků se může jet podívat na turnaj a fandit. Někteří žáci si dělají legraci, že naše škola v turnaji neuspěje, proto vyrábí papírové pohary, jako cenu útěchy.
Na turnaji ve vybíjené proti sobě hrají dvě družstva. Každé družstvo má zvoleného svého kapitána. Hraje pátá třída, proti páté a sedmá, proti sedmé. Žáci, kteří zrovna nehrají, se mohou jít občerstvit do kantýny, prohlédnout si zmíněné poháry, nebo se dívat a fandit.
Kapitán týmu se postaví naproti svému družstvu, za protihráčovo pole. Míč musí být nejdříve třikrát přehozen přes pole a až potom se může vybíjet. Další kola už stačí jen jedno přehození. Hraje se tak dlouho, dokud nejsou všichni hráči vybití. Pak do pole nastoupí kapitán, který má tři životy. Tým, který ztratí i kapitána prohrává.
Letos jsme měli štěstí, žáci byli v dobré kondici a obě třídy vyhráli poháry. Další rok se budeme těšit na odvetu. Kupte si luxusní  poháry levně na eshopu.

Oblíbené pálení čarodějnic, jak všichni víme, se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Pálení čarodějnic patří k těm nejstarším lidovým zvykům. Lidé věřili, že 30. dubna je magická noc. Noc, kdy se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Ohně se zapalovali na kopcích a vyvýšených místech a pravilo se, že popel má léčivé účinky, nebo blahodárné účinky pro půdu a zvýšení úrody. Někteří lidé dokonce věřili, že přeskočením ohně si zachovají mládí a plodnost. Dnes už tenhle zvyk není obestřen pověrami. Jde spíše o zachování tradice.

U takovýchto pálení čarodějnic nechybí zábava jak pro dospělé, tak i pro děti. Děti hrají hry, většinou v podobě opičí dráhy, stezky odvahy a podobně. U nás se děti baví na čarodějnické stezce. Takhle stezka má dvacet stanovišť. Na každém stanovišti je potřeba splnit úkol, jinak je čarodějnice nepustí dál. Úkoly jsou v podobě hádanek, říkanek, házení míčů do koše, nebo trefování se do terče, děti se musí různě proplazit pod pavučinou s provazů, kterou na ně nastražila čarodějnice, ochutnávají přísady do lektvarů a na konci s hodnou tetou vyrábí látkovou čarodějnici, která večer přijde na oheň. Pokud děti splní všechny úkoly, odměna je nemine. Děti dostanou pamětní poháry, které si doma mohou vystavit a každý rok poháry sbírat. Dostanou také něco sladkého a samozřejmě špekáček a pití k večernímu táboráku. Pohary dětem ale vždy udělají radost nejvíce. Běhají kolem rodičů a nabádají je k tomu, aby si poháry důkladně prohlédli. Večer děti usínají s úsměvem na tváři a těší se na další rok.