Když se doma dívám na svoji oblíbenou polici, hned se mi vybaví několik překrásných vzpomínek. Na mojí polici jsou vystavené pouze poháry, medaile, diplomy a jiné ocenění, které sbírám, už od svého dětství. Mám zde vystavené poháry z táborů, poháry z různých sportovních aktivit, také poháry za recitaci, čtení, ale nejvíce jsem hrdá na mé dva poháry, které jsem získala za zpěv. Ten první pohár jsem dostala ve čtvrté třídě na Základní škole. Dodnes si pamatuji ten den, jako by, se to všechno stalo teprve včera. Už od první třídy mě učila paní učitelka Holoubková. Byla na mě vždy hodná a měla se mnou trpělivost. I její polici nad krbem, v její učebně, zdobily pohary. Tehdy jsem si řekla, že poháry chci sbírat také.
Moje první soutěž se konala jen v malém množství přísedících, jen v malém sále, ale i tak to pro mě znamenalo mnoho. Ve zpěvu nás soutěžilo osm. Ani jsem tomu nechtěla věřit, ale byla jsem první a dostala jsem svůj první pohár. Další pohár za zpěv jsem dostala na střední škole, kde byla náročnost těžší a soutěžících se účastnilo více. Také jsem byla nervózní a trémou se mi chvěl hlas. Ostatní soutěžící byli velmi dobře připraveni, v jejich zpěvu byla slyšet důkladná průprava. Na řadu jsem šla až poslední a snažila jsem se zazpívat, jak nejlépe jsem uměla. Nakonec jsem si ale také odnášela pohár.
Už deset let hraji závodně volejbal. Je to aktivita, které jsem se vždy věnovala nejvíce. Také proto poháry za úspěchy ve volejbale, zaujímají nejvíce místa na mé polici. Jsem ale i hrdá na menší poháry, které jsem nedostala za první místo, jsou tu i poháry, které jsem dostala třeba jen za účast.
