Nýtování je postup, při kterém se dřík nýtu vloží do otvorů spojovaných materiálů. Při tom je nutné, aby hlava nýtu překrývala okraj otvoru v dostatečné ploše. Druhá strana nýtu je proti vyklouznutí opatřena závěrnou hlavou. Nepoužitý nýt je složen z přípěrné hlavy a dříku. Závěrné hlavy nýtu jsou vytvořeny až po osazení nýtu do spoje. Nýty menších rozměrů mají dřív v celé délce válcovitý. Existují různé tvary a rozměry nýtů v různém provedení přípěrných hlav.
Dříve se při připravě ocelových konstrukcí místo svařování používalo ruční nýtování. K tomu bylo potřeba poměrně velké skupiny lidí složené z ohřívačů nýtů, podavačů, přidržovačů a samotného profesionála – nýtaře s kladivem.
Nýty se vyráběly z prvotřídní oceli ve třídách 10 341, 10 371, 10 456, 11 341 10 451, 10 452.
Hlavy nýtů se rozlišují na přípěrnou hlavu, která má nýt přímo z výroby a závěrnou hlavu, která je vyrobena samotným nýtováním. Další rozdělení je možné dle tvaru nýtu a samotnou funkcí. Normální nýty s polokulovou nebo půlkulovou hlavou, zápustkou -zapuštěnou hlavou, polozápustnou hlavou či lodní nýty kuželovité hlavy – to je jen malý výčet typů.
Mezi nejrozšířenější nýty patří jednoznačně ty ocelové, které mají rozdílné nároky na těsnost a únosnost. U spojů do průměru dříku většího jak 10 mm se do otvoru vkládá roztavený nýt do bílého žáru spěchuje tak, aby dostatečně vyplnil otvor. Následně dochází k vykutí záměrné hlavy při stálé teplotě okolo 600°C. Samotné vykování závěrné hlavy je realizováno pomocí ručního kladiva, pneumatického lisu či kladiva.
